Raku significa “gioire il giorno”, vivere in armonia con le cose e con gli uomini. Raku ha origine dal nome Rikyu, maestro della cerimonia del tè vissuto in Giappone nel XVI secolo. La cerimonia è legata alla filosofia Zen e all’influenza che il Buddismo ha avuto nel costume e nella cultura giapponese. Lo sviluppo della ceramica giapponese, di cui il Raku rappresenta un momento determinante, è dovuto essenzialmente all’importanza che assunse in quel paese la cerimonia del tè. Infatti essi usavano forgiare e cuocere le ciotole proprio durante la cerimonia. Questa tecnica è stata introdotta recentemente nel mondo occidentale. L’aspetto decorativo con effetti metallici e craquelé, la singolarità del processo, dove il pezzo ancora incandescente viene estratto intorno ai 1000°C dal forno, ne fanno una tecnica davvero emozionante, che stravolge il metodo ceramico classico. I particolari riflessi metallici sono dovuti agli ossidi e al tipo di cottura in ambiente riducente. I pezzi vengono estratti dal forno e depositati in appositi bidoni di ferro pieni di foglie secche, rami, carta, segatura, che a contatto con i pezzi incandescenti sprigionano fumo. Vengono poi immersi in acqua fredda per fermare la riduzione (shock termico).Ogni pezzo rimane unico.
KERAMIKA RAKU
RAKU znamená radost, požitek, blaženost, či také „užívat dne“, žít v harmonii s věcmi a s lidmi. Pojem RAKU pochází od jména Sen-No-Rikyú, patřícímu mistru čajového obřadu, který žil v Japonsku v 16. století. První čajová miska vyrobená touto technikou se zřejmě poprvé objevila v Kjótu, tehdejším hlavním městě Japonského císařství, v rukou korejského výrobce střešních tašek Chojira někdy v letech 1576-1592, a zřejmě jej při tvorbě ovlivnil právě mistr Sen-No-Rikyú. Obřad čaje vychází z filozofie zenu a z vlivu, který měl buddhismus na japonské zvyky a kulturu. Vývoj japonské keramiky, v níž představuje keramika RAKU významný mezník, neodmyslitelně patří v této zemi právě k čajovému obřadu. Tato keramická technika se v současnosti objevila i v západním světě. Dekorativní efekt metalických reflexů a kraklé, zvláštnosti procesu, ve kterém je rozžhavený kus vyjmut při teplotě okolo 1000 °C, dělá z výrobního postupu této keramiky vskutku techniku vzrušující, jež pro svou naprostou odlišnost překračuje možnosti klasicky pálené keramiky. Jedinečného metalického dojmu se dosahuje pomocí oxidů, jednotlivé kusy se vytahují z pece a zchladí se v prostředí z dřevěných pilin, suchých listů, papíru, obilí apod., a v kontaktu se žhavými kusy keramiky uvolňují kouř. Aby se ukončila tato redukce, kusy se nakonec vloží do studené vody. Během celého procesu záleží na každém dotyku a pohybu v čase. Technika RAKU je díky své technologii ojedinělá, dociluje se v ní neobvyklých povrchových efektů a proto je také každý kus jedinečný.
