E’ un processo relativamente nuovo di cottura del biscotto, scoperta accidentalmente negli ultimi anni Ottanta, quando ad un ceramista che si chinava sopra un vaso incandescente che stava togliendo dal forno caddero alcuni capelli che lasciarono delle impronte bruciacchiate sulla superficie dell’oggetto. Da qui è iniziata la sperimentazione con altri materiali organici quali la paglia, gli aghi di pino, le piume ed infine il crine di cavallo (della criniera per ottenere linee sottili e della coda per impronte più marcate).Il calore scioglie il crine facendolo attaccare sulla superficie del pezzo in forme originali e uniche.
Koňské žíně
Jedná se o techniku vypalování biskvitu relativně novou, objevenou náhodně koncem 80. let jedním keramikem, kterému, když se sklonil nad rozžhavenou vázu, jež právě vyjímal z pece, spadlo několik vlasů na povrch objektu a zanechalo na něm velmi zajímavé vypálené stopy. Od té doby začaly pokusy s dalšími organickými materiály, jako jsou sláma, jehličí, peří a nakonec také koňské žíně (HORSEHAIR), které se pokládají na rozžhavený kus právě vyjmutý z pece. Jednotlivé žíně vytvoří na jeho povrchu linie, které, pokud se jedná o žíně z hřívy, budou tenké, po žíních z ocasu zůstanou naopak linky výraznější. Je to také důvod, proč na povrchu každého jednotlivého kusu zůstanou originální a neopakovatelné obrazce, tak typické pro tuto keramiku.
